147. den
V naší rodině máme příšernou tradici. Pečeme na posvícení obrovské množství koláčů. A kdo jiný má dostatek času na pečení než žena na mateřské :-). Takže jsem i letos vyhrála los já. S Míšou jsme se do toho pustili. Byl špinavý od máku, nacpaný povidly a tvarohem a ořechy byly také všude. Někdy sice dělal něco jiného než jsem chtěla, ale snažil se.
Nejhorší je, že po upečení se musí koláčky i sníst a já je mám moc ráda. A ony se pěkně usazují na bříšku, ach jo.
V naší rodině máme příšernou tradici. Pečeme na posvícení obrovské množství koláčů. A kdo jiný má dostatek času na pečení než žena na mateřské :-). Takže jsem i letos vyhrála los já. S Míšou jsme se do toho pustili. Byl špinavý od máku, nacpaný povidly a tvarohem a ořechy byly také všude. Někdy sice dělal něco jiného než jsem chtěla, ale snažil se.
Nejhorší je, že po upečení se musí koláčky i sníst a já je mám moc ráda. A ony se pěkně usazují na bříšku, ach jo.
2 komentáře:
Kolacky! A my o ne prijdem!!
Slintám. Mňam. Nás to čeká za 14 dnů a já koláčky taky tak ráda. Moje špeky se už těší.
Okomentovat