132. den
Dala jsem slovo Míšovi, aby mi něco řekl o výletě. Kde jsme byli? Přeci v ZOO Chleby.
Maminka koupila lístky a já s kamarádkou Sofinkou vběhl do ZOO. Koupili jsme si také speciální krmení pro určená zvířata. Na cizí zvířátka se nesahá a krmit se smí jen taková, u kterých je nápis „Krmení povoleno“. To je jasné, vždyť by je ze špatného jídla mohlo bolet bříško. Prstíky do klecí také strkat nemůžeme, opičky by si nás mohly splést s mrkvičkou a kousnout nás. Koukat se ovšem můžeme vesele. Tato ZOO není nijak rozsáhlá, ale přesto je tu k vidění přes 50 druhů zvířat. A rozhodně to nejsou zvířátka domácí, ale i vzácná exotická zvířata, která v našich zeměpisných šířkách nenajdete.
Nejdříve jsme šli k blízkým klecím s ptáky. Vůbec to nebyli žádní mrňaví ptáčci, které znám z parku nebo lesa, ale velicí dravci. A vedle nich se pásly lamy s mláďátkem a koník. Ale já mám raději menší zvířátka a za nízkým plůtkem jsem je uviděl. Byla to morčátka. Chlupatá a heboučká. Mol jsem si k nim vlézt. To bylo radosti. Mohl jsem si je pohladit i nakrmit je. Už to vypadalo, že u morčat naše prohlídka končí, ale maminka mě přemluvila a já si šel prohlédnout i ostatní zvířata. Poznal jsem tak lamy, oceloty, servaly i dikobraze. Na dvoreček mezi ochočené kozy a ovečky jsem si nevlezl, ale maminka, kvůli focení ano. Byly na děti asi zvyklé, protože mi hned z ruky braly jídlo, které pro ně maminka koupila u vchodu. Velkého kozla jsem se ale bál, krmil jsem proto jen kůzlátka. U klece s gibony jsem se zastavil na delší chvilku, byla totiž krásná. Tyto opičky bydlí ve skále, která má podobu věhlasného kambodžského chrámu. Stěna pavilonu do výběhu je postavena jako obří kamenná hlava, přesně dle vzoru Kambodže. A uvnitř opičího domečku najdete chrámové schodiště, na stěnách různé sošky. Od opiček se mi nechtělo, ale zároveň mě zajímala i ostatní zvířátka. Krásně vybarvený papoušek Ara seděl na bidélku a jen promluvit. Opodál bylo spoustu podobně barevných ptáčků, byli to bažanti a jeřábi. V rybníčku jsem uviděl červené rybky. V dalším výběhu se vyhříval klokan. Zvířátka byl neuvěřitelně blízko. Dokonce mezi námi pobíhala dvě krásná prasátka.
Jako další neocenitelná atrakce bylo místní dětské hřiště. Zkusili jsme houpačku, kolotoč i skluzavku. A hlavně jsme nezapomněli posvačit.
Žádné komentáře:
Okomentovat