Také máte rádi vanu plnou pěny a relaxaci v ní, obzvláště, když venku prší a je pochmourno. Já jsem si jednu takovou dopřála. Jen mi tu klidnou idilku trochu narušil Míša, který se chtěl hned koupat se mnou. Nefotilo se příliš dobře, protože se mi neustále potil objektiv. Na první fotce je odraz ve špuntu na vaně. Samotnou mě překvapilo, že v něm bylo tolik vidět. Publikovatelná fotka je ovšem jen jedna, jak říkám, bylo všechno vidět :-)
Úlovek z vycházky. Od té doby, co každý den fotím, se dívám na svět kolem sebe trošku jinak. Fotograficky. Řekla bych, že vidím víc, než před tím. K téhle housence se pojí docela hezká historka. Jako obvykle jsem se kvůli jejímu snímku plazila v křoví u cesty. Kolem jela na kole maminka s malými dětmi a upozorňuje je: "Děti pozor, vyhněte se tomu kočárku a té paní, co leží na zemi." Holčička se zcela logicky ptá: "A proč ta paní leží na zemi?" :-)
168. den Tak takto vidím poslední dobou Míšu nejčastěji. Na tříkolku chodíme denně, vždycky tak dvě hodinky šlapeme, s přestávkou na hřišti, nebo u kačenek. Pokud je ošklivo, snažím se to zkrátit, ale Míša se nedá. Zpravidla to vypadá tak, že cestou tam, jede jako zběsilý a já ho dobíhám. Cestou zpět, brblá, že domů nechce, všude se zastavuje a trvá nám to mnohem déle.
Vždy foceno za vytrvalého šlapání, ale u této fotky byl moc rychlý a bohužel nožičku jsem už nestihla do záběru.
Občas vidím jak v řece plave tato krasavice. Je to nutrie, ale Míša jí říká myšička a rád ji pozoruje. Je to pořádná "myšička", právě tato měla asi přes půl metru. A já měla štěstí, že jsem sebou měla i foťák.