31. srpen 2008

143. den

Den byl jak malovaný. Azurové nebe, rosa v trávě, teplota kolem 25°C. Žádný pařák, zato příjemné sluníčko. Poslední srpnový den se opravdu vydařil. Skoro je mi líto dětí, že prázdniny jim už končí. A já byla věrná neděli a nic "nedělání". Věnovali jsme se s Míšou sportu a to zejména míčovým hrám. Do balónu kope opravdu bravurně, perfektně se trefí do brány. Asi to mají kluci v genech. Dokonce mu trochu jde i pinkání malého míčku. Pokaždé, když jsme na chatě, po mně chce, abych si s ním pinkala s míčky a raketami.

30. srpen 2008

142. den

Slavnosti hraběte Šporka v Lysé nad Labem jsme si nenechali ujít. Na místní zámek přijel v koňském spřežení hrabě Špork a hraběnkou. Zahráli nějakou dobovou scénku a pozvali nás na večerní divadlo. Dál se v zámeckém parku prezentovalo několik souborů s různými žánry od dětí po dospělé. Večer jsme pak došli do obce Byšičky, kterou hrabě Špork též založil. Nechal tam vystavit 8 stavení do unikátního kulatého tvaru a hospodářům dal pole, aby hospodařili. Tuším, že se v této vesničce točily i nějaké scény z Formanova filmu "Hoří má panenko". V Byšičkách pokračovalo představení, nejdříve na návsi a později na řece na lodičkách. Nakonec zapálili vatru a čarodějnice nám uvařili nápoj lásky. Napila jsem se...

29. srpen 2008

141. den

Vyrazili jsme do lesa. Původně jsme mysleli na chvilku. Houby sice moc nerostly, ale nějaké jsme přece jen našli. Vzhledem k tomu, že úlovek nebyl velký, dovolili jsme Míšovi sbírat i pýchavky. Měl obrovskou radost. Na dálku křičel: "Mám bílou hobu, de je toš?" (překlad: našel jsem další pýchavku, kde je koš?). Protože pýchavky nejíme, nenápadně jsem je z koše vyhazovala.



Našli jsme mraveniště. To byla další atrakce. Míša ho musel prozkoumat. I když do něj nesahal, byl tak blízko, že mravenečci nalezli všude. Další fáze výletu byly hlášky. Tady je taky! Znamenalo to, kouše mě další mravenec. A opravdu, z kalhot jsem vyndala dva a v uchu byl jeden. Po vyklepání oděvu a Míši jsme zjistili, že vlastně nevíme kde jsme. Hmm, ne že bych se bála noclehu v lese, ale nevzali jsme sebou svačinu. Míša jakoby to ihned vytušil. Chtěl průběžně pít, jíst, pít, jíst. A hlavně, bez stravy nechtěl pokračovat v chůzi. Abyste rozuměli, on vlastně svačí průběžně celý den a alespoň maličkost musíme mít stále sebou. S blouděním jsme skutečně nepočítali. Ale foťák jsme sebou měli, to je důležité.



Míša se už nese. Sedí tátovi na ramenou a ihned se zapomíná na to, že je ukrutný hlad. Na koníkovi je to prima. Nám to tedy tak nepřipadá. Já vůbec netuším, kterým směrem jít. Víme , že k trati, proto posloucháme , kde jede vlak. Skoro jak Jeníček a Mařenka :-). Jen se nenajde dobrovolník, který by vylezl na strom. A ani perník nikde není, škoda, i já bych si dala. Přeci jenom "perfektní" orientační smysl vítězí a našli jsme koleje a s nimi i cestu. Na rozcestníku je cedule... ještě 5 km. Kdo by to byl řekl, že jsme se tak pěkně prošli. Dohromady máme tedy v nohou asi tak 10 km, z toho minimálně půlku ušel Míša sám. A pozor dokonce i bez počůrání. Občas totiž ještě bojujeme s mokrými slipy. Zřejmě tušil, že by ho žádné jiné suché nezachrání.



Sláva, vracíme do chaty. Máme obrovské úlovky hub. Asi 10 kousků. Rekapitulujeme i štípance od mravenců. Míša jich má 7. Docela obdivuji, že řešil spíš nedostatek pití a ne svědění. Mě kousl jen jeden a nebylo to nic moc.

28. srpen 2008

140. den
Původně jsme se s Míšou a Davidem chtěli jen tak projet kolem vody na kole, tak maximálně do 10 km, ale dopadlo to tak, že jsme cestou přešli dva mosty, nebylo to nutné, ale Míša zkrátka chtěl přes most. A nenásilně dojeli až do Poděbrad. Naštěstí jsme po kapsách měli nějaké drobné, takže jsme hlady neumřeli a koupili si lázeňské oplatky, pocákali se ve fontánce a do prázdné "čutorky" doplnili Poděbradku, abysme měli co pít cestou zpět. Oplatek bylo zoufale málo, protože Míša mi téměř 3/4 cesty vykládal, že má hlad a že se mám vrátit zpět. Ujeli jsme tedy asi 20km, v Polabské nížině je to jako nic. Je pravda, že terén jsem měla trochu ztížený tím, že mi Míša neustále přepíná převody, sundává si přilbu a jinak se snaží ovládat kolo.

27. srpen 2008

139. den

Vrchní fotka je pořízená přesně dva a půl roku od té spodní. Kluci se narodili ve stejný den, ve stejné porodnici a byli na stejném pokoji. Zatímco Kubík byl přesně na termín, Míša si o tři týdny pospíšil. A to šťastné datum bylo 22.2.2006. Tak který je který?

26. srpen 2008

138. den
Trochu makra ze zahrádky.
Pracující čmelák a jedna žlutá krasavice.

25. srpen 2008

137. den
Výlet v Poděbradech. Nejdřív tradiční kolonáda a cákání v kašně. Po té zahradní restaurace a lívanečky s borůvkovým přelivem a následným přídavkem stejného menu. A nakonec dětské hřiště a projížďka vláčkem podél Labe k soutoku Labe s Cidlinou a zpět.



A jak to vypadá, když je málo kočárků, hodně dětí a bolí nožičky.

24. srpen 2008

136. den
První fotografie je focena z auta za jízdy. Ostatní už ne. Ty balíky slámy byly tak krásné, že jsem řidiče donutila, aby zastavil a já pak pobíhala po poli a cvakala. Nakonec jsem se snažila na jeden balík vyškrábat, nezdá se, ale on je docela vysoký, takže to byla docela fuška. Podařilo se.

23. srpen 2008

135. den
Na Řehačce, kde máme chatu, se konal dětský den a karneval. Dopoledne se soutěžilo a odpoledne se předváděly masky. Náš Míša byl sice nejmenší soutěžící, ale snažil se. Házení balónků do pusy šaška mu šlo nejlépe ze všech. Odpoledne si oblékl masku klauna, kterou jsem nosila ještě já. Bohužel, chyběla nám k ní čepice a klaunské líčení, protože na chatě nemám žádné šminky.

22. srpen 2008

134. den

Dnes mi přišel mail, který mi sděloval, že mému synovi Michaelovi je dnes 2 a půl roku. To tak neuvěřitelně uteklo od doby, kdy jsem si z porodnice přinesla ten malý uzlíček. Míša je opravdu velký kluk.
Dnešní fotky ukazují mnoho podob jeho mimiky. Asi bude po mě. Vzpomínám si, jak mi u jedné zkoušky na VŠ pan docent povídá: "Máte to za 2, ale vaše mimika je na 1 s hvězdičkou." Samotnou by mě zajímalo jak jsem se asi tvářila :-).
Druhá kolekce fotek jsou momentky z běhu. Podle vzdálenosti zábradlí je vidět, jak se ke mě Míša přibližoval. Hrozně ho to bavilo, chtěl se fotit stále.

21. srpen 2008

133. den
Slunce a slunečnice. Jak hezky to jde dohromady. Kéž by tato slunečná pohoda byla většinu roku.

20. srpen 2008

132. den
Dala jsem slovo Míšovi, aby mi něco řekl o výletě. Kde jsme byli? Přeci v ZOO Chleby.

Maminka koupila lístky a já s kamarádkou Sofinkou vběhl do ZOO. Koupili jsme si také speciální krmení pro určená zvířata. Na cizí zvířátka se nesahá a krmit se smí jen taková, u kterých je nápis „Krmení povoleno“. To je jasné, vždyť by je ze špatného jídla mohlo bolet bříško. Prstíky do klecí také strkat nemůžeme, opičky by si nás mohly splést s mrkvičkou a kousnout nás. Koukat se ovšem můžeme vesele. Tato ZOO není nijak rozsáhlá, ale přesto je tu k vidění přes 50 druhů zvířat. A rozhodně to nejsou zvířátka domácí, ale i vzácná exotická zvířata, která v našich zeměpisných šířkách nenajdete.
Nejdříve jsme šli k blízkým klecím s ptáky. Vůbec to nebyli žádní mrňaví ptáčci, které znám z parku nebo lesa, ale velicí dravci. A vedle nich se pásly lamy s mláďátkem a koník. Ale já mám raději menší zvířátka a za nízkým plůtkem jsem je uviděl. Byla to morčátka. Chlupatá a heboučká. Mol jsem si k nim vlézt. To bylo radosti. Mohl jsem si je pohladit i nakrmit je. Už to vypadalo, že u morčat naše prohlídka končí, ale maminka mě přemluvila a já si šel prohlédnout i ostatní zvířata. Poznal jsem tak lamy, oceloty, servaly i dikobraze. Na dvoreček mezi ochočené kozy a ovečky jsem si nevlezl, ale maminka, kvůli focení ano. Byly na děti asi zvyklé, protože mi hned z ruky braly jídlo, které pro ně maminka koupila u vchodu. Velkého kozla jsem se ale bál, krmil jsem proto jen kůzlátka. U klece s gibony jsem se zastavil na delší chvilku, byla totiž krásná. Tyto opičky bydlí ve skále, která má podobu věhlasného kambodžského chrámu. Stěna pavilonu do výběhu je postavena jako obří kamenná hlava, přesně dle vzoru Kambodže. A uvnitř opičího domečku najdete chrámové schodiště, na stěnách různé sošky. Od opiček se mi nechtělo, ale zároveň mě zajímala i ostatní zvířátka. Krásně vybarvený papoušek Ara seděl na bidélku a jen promluvit. Opodál bylo spoustu podobně barevných ptáčků, byli to bažanti a jeřábi. V rybníčku jsem uviděl červené rybky. V dalším výběhu se vyhříval klokan. Zvířátka byl neuvěřitelně blízko. Dokonce mezi námi pobíhala dvě krásná prasátka.
Jako další neocenitelná atrakce bylo místní dětské hřiště. Zkusili jsme houpačku, kolotoč i skluzavku. A hlavně jsme nezapomněli posvačit.

19. srpen 2008

131. den
Byli jsme se koupat, zkrátka pohoda. Míšovi stačí voda, písek, kupa dětí a trochu dětských hraček. Hodinu v kuse svými plavkami, které si svlékl (ano je rád nahatý) dokázal umývat dětský domeček, který ostatní děti polévaly vodou. Bavilo je to náramně. A jen v klidu přihlížela z deky. Navíc na koupališti bylo opravdu příjemně málo lidí, krásný klid. Bohužel neměla jsem foťák, takže jsem dnes použila fotku, pořízenou asi před 3 týdny na stejném místě na koupališti v Poděbradech. Není nic moc, ale čluny jezdily opravdu moc daleko.

18. srpen 2008

130. den

Dnes byl krásný den. Příjemná každotýdenní procházka kolem Labe a navíc se mi podařil vyfotit takovýhle krasavec. Není to sice vidět, ale neustále kmital křídly.

17. srpen 2008

129. den
Dnes se vyčasilo, vylezlo sluníčko a tak jsme večer grilovali. Opékáme zpravidla nakládanou cuketu, brambory a ostatní zeleninu ze zahrady. A aby se trochu vyrovnala zdravá a nezdravá strava, přidáváme si k ní klobásy nebo maso. Měli jsme k tomu tzatziky, opečený chléb a pivo :-)

16. srpen 2008

128. den

Jsou dny, kdy není co fotit. Přisuzuji to tomu, že nemůžu jít ven, protože celý den prší. Fotit kapky, to bych se opakovala. Ale podařila se mi momentka mé sestry, která stála před domem. Má optimistický výraz navzdory uplakanému počasí. Bude to asi tím, že se právě vrátila z dovolené.

15. srpen 2008

127. den
Prší! Dnes v noci byla prudká změna počasí. Ze slunečného teplého je chladné a deštivé. Mečíkům to však na kráse neubírá. A proto jsou dnes na mém blogu.

14. srpen 2008

126. den
Je sklizeno, tak proč se nepoležet v žitě. No možná to byla spíš pšenice :-)

13. srpen 2008

125. den
Tento obrázek bych nazvala "něžná krása". Kvítek jsme našli na procházce u cesty. Foceno proti šedé astfaltce.

12. srpen 2008

124. den
Obrázky z pole. Kontrast žlutého obilí a modrého pole se mi vždycky moc líbil.

11. srpen 2008

133. den

Vývoj. Aneb od housenky k motýlku. Možná to není ani stejný druh, ale k dnešnímu dni se mi tyto dvě fotky hezky hodily. Nejdřív jsme uviděli housenku a pak motýla.

10. srpen 2008

132. den

Sice jsme už zpátky z dovolené, ale já vkládám přesto dovolenkovou fotku. Nepodařilo se mi ji tématicky mezi výlety zařadit. Tak připadla na dnešek. Je to i vzpomínka, že nám bylo fajn. Míša nechtěl jet vůbec domu, neustále se cestou v autě utvrzoval, že nejedeme domů, ale PA na výlet. Zklamali jsme ho. Cíl byl u domu.


Kluci rošťačí a Míša létá až do oblak.