250. den David má svátek, měl to být veselý den, ale nebyl. Trochu náladu mi spravilo slunce a řeka. Ta byla stříbrná od ledu a zlatá od sluníčka. Prostě kouzlila.
Labutě byly focené proti slunci, přesto se mi tato fotka moc líbí.
Na našich plastových se toto samozřejmě nevytvoří, ale když jdem k babičce do podkroví, na chodbě je jedno staré dřevěné, které bylo dneska takto krásně vymalované. A za ním letní muškáty.
246. den Koleda, koleda Štěpáne... Na Vánocích mi občas vadí, že je kolem tolik jídla. Když se vyloženě nejí, neustále se uždibuje, protože na stole je spousta lákadel. To se životospráva moc dobře neudržuje.
244. den Štědrý den Vánoce nezačali zrovna šťatsně a vesele. V noci Míšovi vyskočila vysoko horečka a museli jsme na pohotovost do Kolína, nakonec mu píchali ouško. Konečně se mu ulevilo, teplota zázračně spadla. Míša se po obědě hezky vyspinkal a těšil se zase na Ježíška. A on přišel!
Byl tam! Basketbalový koš. Míša o něm mluví už od prázdnin a také spoustu jiných dárečků, radost byla veliká.
242. den Míša je nemocný, už o víkendu mu nebylo dobře, měl teplotu, ale dnešní noc byla nejhorší. Bylo neuvěřitelné, že dnes, v obyčejný všední den, nebylo možné sehnat lékaře. Měli dovolenou před Vánoci. Na dětské pohotovosti nás nevzali, že prý si máme sehnat záskok za svého dětského doktora. Moc jsem tedy nepochopila princip pohotovosti, když vás neošetří. Trochu jsem byla rozčarovaná. Nakonec, po dvou hodinách cestování po městě a čekání v ordinaci, jsme ošetřeni byli. Míša už hořel horečkou. Po návratu domů, zalehl do postýlky a 4 hodinky spal. Využila jsem je k dobalení dárků. Tohle byla jejich generálka pod stromečkem. Ale jinak, s ostatními dárečky, vykouknou až na Ježíška.
Trochu amatérská práce. Letos poprvé jsem se rozhodla, že upeču perníkovou chaloupku. Základy ještě ušly, ale to zdobení. Vůbec se mi nedařilo. Malůvky jsou velmi prosté. Míšovi se ovšem stejně moc líbí.
Měli jsme besídku s hudební školou Yamahou. Míša zpíval hezky, atmosféru jen kazilo to, že se v kulturním domě netopilo a děti, jako andílci, poněkud mrzly.
Všechny fotografie máme rozmazané, asi jsme tančili moc rychle :-)
248. den Je dopečeno! Tento marcipánový kousek je pro letošní Vánoce posledním druhem, který jsem dělala.
Máme přibližně kolem 20 druhů cukroví, je to naše tradice. Málokdy míváme méně. Určitě je vyfotím všechny dohromady, ale teď jsem vybrala jen pár kousků z krabice. Dokonce jsme letos udělali i dva druhy tzv."zdravého" cukroví z ovesných vloček, medu a sušeného ovoce. Žádný cukr. Ostatní dobrůtky už jsou sladké, čokoládové, marcipánové, krémové, vanilkové, ořechové mňamky.
244. den Dnes ráno: Nemytá, nečesaná se nenápadně plížím v pyžamu a v županu ven. "Kam jdeš", ozve se překvapeně. " No víš, na jedli jsou takový pěkný kapky, tak, aby mi zatím neopadaly." Následuje smích, nevím proč? "Jo kapky, no tak to jdi."
243. den Zdá se vám dnešní den pošmourný? Podívejte se z okna. Toto je pohled z našeho okna. Škoda jen, že není takto růžový celý svět, ale jen ten kousek vřesu v květináči.