8. září 2008

150. den
Dva pohledy vzhůru. Medvídek z pouti.



a kostel Svatého Jiljí v Nymburce

7. září 2008

149. den
Myslela jsem si, že i dnes budu fotit na posvícení sluníčko, ale přes noc někam zmizelo, teplota spadla o 10°C a já dnes vyfotila už mraky. Musím říct, že jsem docela ráda, že posvícení končí. Finanční prostředky totiž nejsou nekonečné :-). Atrakce jsou skoro po celém městě, přijeli už v pondělí a já už nevěděla kam s Míšou jít na procházku, aby ho nic nelákalo.

Nikdy jsem nechtěla svým klukům kupovat zbraně. Ale klukovské geny nějak převládají. Pistole ho zajímají náramně a s tímto samopalem chodí i spát.

Večerní atrakce pro velké. Tedy jen pro odvážné, já bych tam nešla ani kdyby mi platili.

Já mám totiž z celé poutě nejraději toto!

6. září 2008

148. den
Jsem bez fotoaparátu! David jel dnes velmi brzy ráno s babičkou do Vídně. Navštívili egyptologické sbírky muzea, zámek SCHÖNBRUNN a ostatní památky. Ráno, zcela nečekaně si vzal oba naše foťáky. Jenže to by nebyl náš David, aby si je nevzal nenabité. U nás bylo zrovna posvícení, staročeský jarmark, program zpěváků, pohádky a pouťové atrakce. Dopadli jsme tak, že jsem nemohla fotit ani já, ani oni. Na benzínce si nějaké tužkovky koupili, ovšem nebyly alkalické, takže vydržely přesně 30 fotek. Maketa zeměkoule je jedna z nich.



zámecký park SCHÖNBRUNN

5. září 2008

147. den
V naší rodině máme příšernou tradici. Pečeme na posvícení obrovské množství koláčů. A kdo jiný má dostatek času na pečení než žena na mateřské :-). Takže jsem i letos vyhrála los já. S Míšou jsme se do toho pustili. Byl špinavý od máku, nacpaný povidly a tvarohem a ořechy byly také všude. Někdy sice dělal něco jiného než jsem chtěla, ale snažil se.



Nejhorší je, že po upečení se musí koláčky i sníst a já je mám moc ráda. A ony se pěkně usazují na bříšku, ach jo.

4. září 2008

146. den
Čekání na babičku.



Tak kde je?

Neboj, však ona přijde!

3. září 2008

146. den
Tento fešák se nám usadil na kočárku, líbilo se mu tam tak, že jsem si stihla i dojít pro foťák. Zřejmě to bude tím, že kočárek měl stejnou barvu jako on.

2. září 2008

145. den
Po včerejší rychlo fotce, pořízené pouze k textu pod ní, dnes něco hezkého z přírody. Našla jsem hnízdo berušek a vyfotila ho. Ta první by se mohla jmenovat:

Připravit ke startu, pozor, teď!



Berušky na drbech. Co si asi pěkného povídají.

Už mě to nebaví, odlétám!

1. září 2008

144. den

Dnešní foto je vyloženě dokumentační. David dnes nastoupil na střední školu. Slavnostní přivítání bylo i s rodiči, šla jsem tedy s ním. Malého bratra odmítl s tvrzením, že na sebe nechce upozorňovat hned první den :-). Provedli nás po škole, posadili do lavic. Přiznám se, prostředí na mě působilo docela depresivně. Omlácené lavice a na nich nápisy typu "Novák je debil :-)". Ještě, že tam už nemusím. Pobavilo mě, když třídní chtěl po klucích jejich rodná čísla. Bylo mi jasné, že 16ti letí kluci svá rodná čísla nazpamět většinou neznají. Hledali po kapsách občanky nebo hledali pomoc u maminek. Bylo to úsměvné. Držím mu moc palce ať se mu tam líbí a daří se mu.
Na fotografii je pracovní stůl studentův, ano tento chaos je opravdu pracovním stolem. David vtipně poznamenává, že pořádek je pro blbce, inteligent zvládne bordel, kéž by to tak skutečně bylo. Protože na dotaz kde má batoh, odpovídal: "Nemůžu ho najít"

31. srpen 2008

143. den

Den byl jak malovaný. Azurové nebe, rosa v trávě, teplota kolem 25°C. Žádný pařák, zato příjemné sluníčko. Poslední srpnový den se opravdu vydařil. Skoro je mi líto dětí, že prázdniny jim už končí. A já byla věrná neděli a nic "nedělání". Věnovali jsme se s Míšou sportu a to zejména míčovým hrám. Do balónu kope opravdu bravurně, perfektně se trefí do brány. Asi to mají kluci v genech. Dokonce mu trochu jde i pinkání malého míčku. Pokaždé, když jsme na chatě, po mně chce, abych si s ním pinkala s míčky a raketami.

30. srpen 2008

142. den

Slavnosti hraběte Šporka v Lysé nad Labem jsme si nenechali ujít. Na místní zámek přijel v koňském spřežení hrabě Špork a hraběnkou. Zahráli nějakou dobovou scénku a pozvali nás na večerní divadlo. Dál se v zámeckém parku prezentovalo několik souborů s různými žánry od dětí po dospělé. Večer jsme pak došli do obce Byšičky, kterou hrabě Špork též založil. Nechal tam vystavit 8 stavení do unikátního kulatého tvaru a hospodářům dal pole, aby hospodařili. Tuším, že se v této vesničce točily i nějaké scény z Formanova filmu "Hoří má panenko". V Byšičkách pokračovalo představení, nejdříve na návsi a později na řece na lodičkách. Nakonec zapálili vatru a čarodějnice nám uvařili nápoj lásky. Napila jsem se...

29. srpen 2008

141. den

Vyrazili jsme do lesa. Původně jsme mysleli na chvilku. Houby sice moc nerostly, ale nějaké jsme přece jen našli. Vzhledem k tomu, že úlovek nebyl velký, dovolili jsme Míšovi sbírat i pýchavky. Měl obrovskou radost. Na dálku křičel: "Mám bílou hobu, de je toš?" (překlad: našel jsem další pýchavku, kde je koš?). Protože pýchavky nejíme, nenápadně jsem je z koše vyhazovala.



Našli jsme mraveniště. To byla další atrakce. Míša ho musel prozkoumat. I když do něj nesahal, byl tak blízko, že mravenečci nalezli všude. Další fáze výletu byly hlášky. Tady je taky! Znamenalo to, kouše mě další mravenec. A opravdu, z kalhot jsem vyndala dva a v uchu byl jeden. Po vyklepání oděvu a Míši jsme zjistili, že vlastně nevíme kde jsme. Hmm, ne že bych se bála noclehu v lese, ale nevzali jsme sebou svačinu. Míša jakoby to ihned vytušil. Chtěl průběžně pít, jíst, pít, jíst. A hlavně, bez stravy nechtěl pokračovat v chůzi. Abyste rozuměli, on vlastně svačí průběžně celý den a alespoň maličkost musíme mít stále sebou. S blouděním jsme skutečně nepočítali. Ale foťák jsme sebou měli, to je důležité.



Míša se už nese. Sedí tátovi na ramenou a ihned se zapomíná na to, že je ukrutný hlad. Na koníkovi je to prima. Nám to tedy tak nepřipadá. Já vůbec netuším, kterým směrem jít. Víme , že k trati, proto posloucháme , kde jede vlak. Skoro jak Jeníček a Mařenka :-). Jen se nenajde dobrovolník, který by vylezl na strom. A ani perník nikde není, škoda, i já bych si dala. Přeci jenom "perfektní" orientační smysl vítězí a našli jsme koleje a s nimi i cestu. Na rozcestníku je cedule... ještě 5 km. Kdo by to byl řekl, že jsme se tak pěkně prošli. Dohromady máme tedy v nohou asi tak 10 km, z toho minimálně půlku ušel Míša sám. A pozor dokonce i bez počůrání. Občas totiž ještě bojujeme s mokrými slipy. Zřejmě tušil, že by ho žádné jiné suché nezachrání.



Sláva, vracíme do chaty. Máme obrovské úlovky hub. Asi 10 kousků. Rekapitulujeme i štípance od mravenců. Míša jich má 7. Docela obdivuji, že řešil spíš nedostatek pití a ne svědění. Mě kousl jen jeden a nebylo to nic moc.

28. srpen 2008

140. den
Původně jsme se s Míšou a Davidem chtěli jen tak projet kolem vody na kole, tak maximálně do 10 km, ale dopadlo to tak, že jsme cestou přešli dva mosty, nebylo to nutné, ale Míša zkrátka chtěl přes most. A nenásilně dojeli až do Poděbrad. Naštěstí jsme po kapsách měli nějaké drobné, takže jsme hlady neumřeli a koupili si lázeňské oplatky, pocákali se ve fontánce a do prázdné "čutorky" doplnili Poděbradku, abysme měli co pít cestou zpět. Oplatek bylo zoufale málo, protože Míša mi téměř 3/4 cesty vykládal, že má hlad a že se mám vrátit zpět. Ujeli jsme tedy asi 20km, v Polabské nížině je to jako nic. Je pravda, že terén jsem měla trochu ztížený tím, že mi Míša neustále přepíná převody, sundává si přilbu a jinak se snaží ovládat kolo.

27. srpen 2008

139. den

Vrchní fotka je pořízená přesně dva a půl roku od té spodní. Kluci se narodili ve stejný den, ve stejné porodnici a byli na stejném pokoji. Zatímco Kubík byl přesně na termín, Míša si o tři týdny pospíšil. A to šťastné datum bylo 22.2.2006. Tak který je který?

26. srpen 2008

138. den
Trochu makra ze zahrádky.
Pracující čmelák a jedna žlutá krasavice.

25. srpen 2008

137. den
Výlet v Poděbradech. Nejdřív tradiční kolonáda a cákání v kašně. Po té zahradní restaurace a lívanečky s borůvkovým přelivem a následným přídavkem stejného menu. A nakonec dětské hřiště a projížďka vláčkem podél Labe k soutoku Labe s Cidlinou a zpět.



A jak to vypadá, když je málo kočárků, hodně dětí a bolí nožičky.